Mgr. Jana Balášová, spoj 1., 2. a 3. ročníku
Jana Balášová: „Cesta novému vzdělání je otevřená“
Do alternativní třídy, která funguje pod Základní školou Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí,
nastupuje po prázdninách posila. Vedle zkušené Zuzany Šedové zde od 1. září bude působit také Jana Balášová, pro kterou ovšem nové působiště nebude prvním. Svoji pedagogickou dráhu začala v sousední Základní škole Komenského a vyučovala také v nedalekých Libchavách. „Čapkárnu“ zná ovšem také důvěrně, jen z druhé strany jako její absolventka. „Odmalička jsem chtěla být učitelkou a podvědomě si za svým cílem šla,“ přiznává usměvavá maminka dvou dětí, která svoje přípravy a učební pomůcky vytváří přes léto na rodinné chatě v Pastvinách.
Za několik málo dní rozšíříte ´rodinu´ třídy s programem Začít spolu. Jaké jsou vaše dosavadní
pedagogické zkušenosti?
Studovala jsem v Hradci Králové učitelství pro první stupeň a specializaci na němčinu, ze které má
státnice. Hned po vysoké jsem nastoupila na zdejší Základní školu Komenského, kde jsem učila
anglický jazyk, výtvarnou a tělesnou výchovu, pracovní činnosti. Po třech letech jsem nastoupila do Libchav pod paní ředitelku Linhartovou, kde jsem vyučovala němčinu. To byla také zajímavá
zkušenost, vyzkoušet si učení na obou dvou stupních. Po šesti letech mateřské jsem ráda, že jsem
dostala novou příležitost.
Po několika letech klasické výuky jste se rozhodla vydat jiným, alternativním směrem. Co vás
k tomuto rozhodnutí vedlo?
Odmalička jsem chtěla být učitelkou a podvědomě si za svým cílem šla. Už na první škole mě práce moc bavila, ale pořád mi něco malinko scházelo, drobnosti. Zejména respektující přístup k žákům, možnost věnovat se jim individuálně při menším počtu dětí ve třídě.
Kdy u vás došlo k prvnímu kontaktu se spolkem Škola pro mě, za jakých okolností?
Když jsem nastoupila na mateřskou dovolenou, tak jsem zaznamenala, že zde pár lidí má zájem
otevřít alternativní třídu. Následně mne oslovila Katka Fišarová, zda bych v budoucnu neměla zájem zde učit. Začala jsem se o směr zajímat, studovat knížky. Mám pocit, že jsme se se spolkem tak dlouho hledali, až jsme se našli.
Rozhodně nejdete do neznámého prostředí. Zamlouvá se vám?
Předně jsem ráda, že pan ředitel Falta byl nakloněn otevření třídy. Velký klad je v tom, že fungujeme pod základní školou a můžeme využívat její zázemí včetně jídelny a sportovišť.
Pan ředitel Falta jako největší přínos zmiňoval výraznou spolupráci školy a rodičů. Vnímáte také
tento rozměr?
Zúčastnila jsem se některých společných akcí včetně seminářů. Blízká spolupráce s rodiči je skvělá. Když jsem chodila na základní školu, třídní schůzky byly dvakrát do roka, ještě k tomu ve třídě s dalšími rodiči. Doma takové to „jdu na třídní schůzku, s čím mám počítat?“
Kdybyste s pedagogickou zkušeností, kterou máte, měla charakterizovat sebe sama, jak by to
dopadlo?
Jsem respektující, ráda se dětem věnuji individuálně, nabízím jim jiné metody výuky a přátelskou
atmosféru. Tu stavím na první místo, děti se mnohem více naučí, pokud nejsou ve stresu a jsou přirozeně motivovány.
Hovoříte o jiných metodách, s nimi souvisí určitě i další vzdělávání. Rozumím tomu správně, že ve
vašem případě to neskončilo diplomem z pedagogické fakulty?
Průběžně se vzdělávám, navštěvuji kurzy, čtu literaturu. Je skvělé, že v dnešní době existuje
nepřeberné množství seminářů, jak online, tak prezenčních, kde se učitel může zdokonalovat. Důležitá je také výměna informací s kolegy. Cesta novému vzdělání je otevřená.
Pedagogická profese patří mezi ty nejnáročnější s ohledem na syndrom vyhoření, nutnost kvalitní
psychohygieny. Co vás baví, u čeho si odpočinete?
Důležité je, aby byl člověk spokojený sám se sebou, doma v rodině. Ráda sportuji, jezdím na kole,
tančím. Pokud děláte to, co vás baví, naplňuje a máte možnost se v dané oblasti stále rozvíjet, syndrom vyhoření nehrozí.
Jako učitelé za sebou máme dost šílené jaro, odnesli jsme si z něho přesto něco pozitivního?
Mě se to osobně příliš nedotýkalo, protože jsem byla ještě doma na mateřské dovolené. Ale
samozřejmě jsem to vnímala. V České televizi jsme s dětmi například sledovali pořad Učí telka, kde mohla veřejnost vidět i jiné směry ve výuce včetně Začít spolu. Distanční výuka byla pro učitele náročná, někteří se museli seznamovat s technikou. Bylo zajímavé také to, že se k výuce velmi výrazně dostali rodiče.
První září za dveřmi, s čím do něj půjdete?
S velkou chutí, opravdu se těším, že budeme jedna velká rodina.
Asistentka pedagoga v zelené třídě: Michaela Tomášková